3D samolepka Hamiltonův Honič 101 C

Hamiltonův honič je lovecký pes, určený především k lovení zajíců a lišek. Není určený pro lov ve smečce a nikdy není využíván pro lov jelenů a vysoké zvěře. Hamiltonův honič je loveckým plemenem známým již v 16. století. Lov s těmito honiči byl až do roku 1789 privilegiem pouze pro panovníka a aristokracii. To bylo až do 18. století, kdy byl zákaz, který bránil rolnictvu lovit, zrušený. Dřívější lovečtí psi, držení pouze šlechtou, se stali známými a všeobecně rozšiřovanými. Věří se, že původ Hamiltonova honiče je smíchaný s loveckými psy severního Německa, Švýcarska, stejně jako Foxhound a Harrier. Na první Výstavě psů v roce 1886 ve Švédsku bylo vystaveno 189 honičů. Mezi nimi byl také pes jménem Pang a fenka Stella, které vlastnil hrabě Patrick Hamilton. Tento pár psů je dodnes považovaný za počátek vzniku Hamiltonova honiče, zpočátku však byli nazýváni Švédští honiči. Plemeno získalo jméno Hamiltonův honič v roce 1921, a to na počest muže, který jej stvořil a zároveň byl také zakladatelem Švédského Kennel Clubu, hraběte Patricka Hamiltona. Hamiltonův honič je proporcionálně úměrný, dává dojem ohromné síly a života. Je trojbarevný a nikdy není těžký. Rozdíly mezi psy a fenami by měly být dobře definovány. Tělo je obdélníkového formátu. Lebku má mírně klenutou a mírně širokou. Stop je dobře ohraničený, není však příliš výrazný. Nos má vždy černý, dobře vyvinutý, s široce otevřeným chřípím. Čenich je dlouhý, silný, téměř obdélníkový. Nosní most je rovný a s linií lebky je rovnoběžný. Vzdálenost od týlu ke stopu by se měla rovnat vzdálenosti od stopu ke špičce nosu. Horní rty jsou dosti tenké, těsné, hezky zakulacené a ne příliš převislé. Psi by měli mít výraznější rty, než fenky. Líce má hubené. Oči jsou tmavě hnědé, s velmi klidným výrazem. Uši má posazené dosti vysoko, boltce natažené vpřed, nedosahují ani poloviny čenichu, při výstraze by měli mýt pouze mírně zvednuté, jsou měkké, ploše visící, jejich okraj by neměl být zvrásněný. Krk má dlouhý, silný, mezi rameny je dobře posazený, kůže na krku je pružná, ohebná a dobře přiléhající. Kohoutek je dobře definován. Záda má silná, bedra svalnatá a mírně klenutá. Hruď je hluboká, dobře vyvinutá, dosahuje až k loktům. Břicho je jen mírně podkasané. Ocas má posazený v linii zádi, je rovný nebo mírně zatočený v šavlovitém tvaru, u základu je vcelku široký, směrem ke konci se zužuje, délkou dosahuje až k hleznům. Přední končetiny mají silnou strukturu kosti, jsou však v harmonii s celkovým vzhledem psa, při pohledu zepředu se jeví jako rovné a rovnoběžné. Ramena jsou dlouhá a svalnatá, k tělu těsně napojená. Přední tlapky jsou oválného tvaru, s prsty těsně u sebe. Zadní končetiny jsou rovné, při pohledu zezadu rovnoběžné, stehna jsou svalnatá a dobře vyvinutá, při pohledu ze strany jsou stehenní svaly široké. Pohyb je silný a chůze rovnoměrná a dlouhými krok Pes má v kohoutku 53 až 61 cm, ideální výška je 57 cm. Fena má v kohoutku 49 až 57cm, ideální výška je 53 cm.

Zdroj informací: http://en.wikipedia.org/wiki/Hamiltonst%C3%B6vare